Esej na téma: Co nám přinesou nanotechnologie?

Vydejme se na cestu nových objevů! Kam až povede? Jak daleko si troufneme? [obr.]

Zde je esej letošního maturanta česko-francouzské sekce Jiřího Růžičky, který ji zaslal k nám do časopisu v rámci literární soutěže o účast na exkurzi do Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů (RCPTM) v Holici.

V dnešní době pokročilého vývoje, kdy už má lidské pokolení několik tisíc let za sebou, se vědecký vývoj rozvíjí pouze jedním (a tedy dvěma) směrem – k extrémům. Věda se zaměřuje především na ty nejmenší objekty (elementární částice atd.) či na ty největší a nám nejvzdálenější (vesmír). Nanotechnologie, jak značí již předpona nano – 10-9, patří k oné první kategorii. Zabývá se tedy využíváním objektů dlouhých jako 1 miliardtina metru. To už nemáme příliš daleko k atomu, průměr atomu je 10-10 metru, tudíž pouze desetkrát menší. Možností ale máme i nadále mnoho, protože průměr atomového jádra je ještě 100 000 krát menší a pořád se ještě nedostáváme k elementárním částicím. Je tedy nasnadě, že technologie využívající hmotu takto nepředstavitelně malou má obrovské praktické využití, a to jak v lékařství, v elektronice, v textilním průmyslu a samozřejmě ve vojenství.

Jelikož se v nanotechnologii pracuje na atomové úrovni, musí se uplatnit kvantová mechanika, která, ač se může mnohdy zdát iracionální, nabízí další spektrum možností, než mechanika klasická. I když se zpočátku mohlo zdát, že fyzika pikosvěta bude pouze na papíře, rychle našla svoje využití v realitě. Kvantové teorie využívá celý náš moderní svět a pronikla do dalších vědeckých oblastí – můžeme tedy pozorovat rozvoj nejenom kvantové fyziky, ale i chemie a biologie. A právě z těchto základů potom vychází svět nanotechnologie, který je tedy poměrně odlišný od toho, co vidíme v našem měřítku každý den, a není lehké si na tyto rozdíly zvyknout. Vývoj však nelze lehce zastavit a s nevšednostmi nanosvěta se budeme pravděpodobně setkávat čím dál častěji. Otázka však je, kam nás až podobný vývoj zavede. Nanotechnologie, potenciálně se využívající v medicíně k léčení a uzdravování, by mohly stejně tak dobře produkovat opačné skutky, a život brát. Právě kvůli tomu, jak je tato technologie malá, tak je mocná. Nanoroboti, ničící rakovinné buňky, by byly vskutku velkým přínosem. Položme si však sami otázku: bylo by to opravdu primární využití nanotechnologie? Dostaly by první podobné přístroje nemocnice nebo armády? Spolu s přispěním dalších oborů, jako je biotechnologie či genetika, by mohl nanotechnologický vývoj nabrat ještě horší obrátky. Už v roce 2002 vydal americký vizionářský spisovatel Michael Crichton román Kořist (Prey), varující před nebezpečím nanotechnologie, genetiky a umělé inteligence. V dějinách můžeme najít mnoho nerozumných využívání nových technologií a budoucnost je tu obvykle dříve, než se nadějeme. Dalším rizikem je nedostatečný počet znalostí v této oblasti. Obor nanopředmětů je poměrně mladý a narychlo ukvašené vynálezy mohou časem vést k téměř katastrofickým výsledkům. Například uhlíkové nanotrubice mají obrovské využití v elektronice, nicméně byly dokázány toxické a karcinogenní účinky této technologie.

Jako každá nová technologie, tak i ta nano poskytuje obrovské možnosti a spektrum využití, ať už vám záleží na tom, aby vám neteklo do bot nebo ať se vám vyléčí neléčitelná nemoc. Vědci by ovšem neměli uříceně spěchat do cíle s každým novým výrobkem, ale aspoň chvíli se zamyslet nad etickými důsledky svých vynálezů. A ačkoliv zdrženlivost není příliš v módě, bývá lepší se na chvíli pozastavit, uvědomit si následky svých činů a tvořit především produkty, které budou lidstvu pomáhat, a ne škodit.

Jiří Růžička

Reference:
[obr.] Unknown key technology: what Germans think of nanotechnology. Nanodiode [online]. 2015, 2013-11-28 [cit. 2015-11-06]. Dostupné z: Unknown key technology: what Germans think of nanotechnology

Napsat komentář