Esej na téma: Hlíva ústřičná (pleurotus ostreatus)

Hlíva
Hlíva

Rakovina je onemocnění podivné a nelítostné, mající původ v poškození DNA buněk, které se poté nekontrolovatelně dělí, aniž by je stihla apoptóza, vytváří si pomocí angiogeneze své zásobení krví, a když se jim nezamezí v další progresi, tak třeba i metastazují na jiná místa v našem těle. Takto se může rakovina agresivně rozvíjet jako nějaká houba. Když má k tomu ale dobré podmínky! Houba? Není tu nějaká podobnost? A o jakých podmínkách je zde řeč? Zkusme se zamyslet nad souvislostí rakoviny s houbou.

Záhy můžeme dohledat teorii vysvětlující původ rakoviny v přemnožení vřeckovýtrusné houby Candida albicans v našem těle. Z pohledu znalostí dnešní oficiální medicíny je to však nepodložená a poněkud odvážná myšlenka, považujeme-li to za jediný faktor jejího vzniku. Nebo se můžeme dočíst někdy až o zázračných účincích potravinových doplňků obsahujících β-glukany z hlívy ústřičné a jiných hub při podpoře našeho organizmu a různých nemocech, mezi něž patří i onkologická onemocnění. Jsou to zase ony houby, kolem kterých se to točí. Pojďme pátrat dál. Jak asi vypadá životní cyklus hlívy ústřičné? Našli bychom zde nějaké podobnosti s vývojem rakoviny? A může nám vůbec tato houba při rakovině pomoci?

Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) je stopkovýtrusná dřevokazná houba rostoucí především na listnatých stromech, přičemž některé její varianty se vyskytují výlučně na jednom druhu stromu. Je-li strom hlívou napaden, zpravidla se na něm její plodnice tvoří i v průběhu dalších let, neboť dobře živené podhoubí prorůstá dřevem stromu, dále se větví a osídluje větší prostor.

Hyfa, myceliální vlákno, vylučuje do svého okolí v kmenu stromu enzymy a rozkládá složité látky na jednotlivé stavební prvky, které poté vstřebá a využívá pro životní děje. Z lupenů plodnice, vyrůstající na kmeni stromu z podhoubí, se větrem šíří milióny výtrusů, z nichž pouze malé procento úspěšně infikuje nové stromy. Je totiž zapotřebí, aby se dostaly na místo s porušenou borkou a tak pronikly pod korek až na dřevo, kde následně vyklíčí a začnou vytvářet mycelium. K oplození u dvou pohlavně odlišných mycelií pak dochází na lupenech plodnic na tzv. bazidiích a rovnou následuje meióza, redukční dělení.

Pro nás podstatnou informací je to, že buněčné stěny plodnic obsahují mimo jiné makromolekuly polysacharidů β-glukanů, zvláště pak β-(1→3)-D-glukanu. Extrakty tohoto glukanu jsou dnes v imunologii poměrně dobře prozkoumané a vykazují značný imunomodulační účinek. Aktivují jisté bílé krvinky tím, že se naváží na jejich povrchové receptory. Při onkologických onemocněních pak hraje nejvýznamnější roli stimulace NK buněk.

Ve stručnosti jsme si osvětlili život houby s libozvučným latinským názvem Pleurotus ostreatus a nyní hledejme analogické děje a vlastnosti s vývojem rakoviny – nemoci, která straší mnoho lidí. Když v minulosti lidé neměli moderní metody výzkumu a rozvinuté poznání nejrůznějších oblastí života, museli se spolehnout pouze na své cítění a také smysly, díky kterým se dovídali nové znalosti o světě, pochodech a souvislostech v přírodě. Mnohdy na tom záviselo jejich přežití. Stupeň poznání přírody i člověka se vždy zračí ve společnosti. A nejde přitom ani tak o jeho hloubku, jak o přístup, který k němu máme. To snadno vypozorujeme v dnešní moderní civilizaci. Například ve starém Egyptě byly houby považovány za dar od bohů a bylo s nimi nakládáno s obrovskou úctou, především pak sloužily pro potřeby faraóna. Také společnost raného Egypta po jeho založení byla, podle některých zdrojů, velmi duchovně vyspělá.

Zkusme tedy pozorovat jevy tak, jak to dělali naši předkové. Víme, že v našem těle jsou rakovinné buňky běžně obsaženy, ale díky imunitnímu systému, který je v této fázi schopen jejich likvidace, nemají možnost se rozvinout. Nastane ale nerovnováha. Použijeme pro její objasnění hypotézu o nedostatečném zastoupení inhibitorů a naopak nadbytečné přítomnosti aktivátorů rozvoje rakoviny. Buňka se tak vymaní z kontroly imunitním systémem a progresivně se rozvíjí. Zde se nám naskytne příhodné srovnání s infikací stromu výtrusy houby v místě mechanického porušení kůry. Výtrusy míníme rakovinnou buňku a kůrou naši imunitu, která nezvládne bojovat s takto zmutovanou buňkou. Prosím, je nutné vnímat tyto děje jako takovou odlehčenou metaforu. Poté se zakládá mycelium (rakovinné ložisko), které se dále dřevem rozrůstá (metastazuje). Stejně jako hyfy vylučují enzymy, kterými rozkládají dřevo, tak i rakovinná buňka, která metastazuje krví, se ze své původní polohy dostane pomocí enzymů (matrixové metaloproteinázy) a zabitím okolních buněk, čímž si vytvoří cestu do krevního řečiště. Mycelium je podobné mateřskému nádoru, jehož buňky se rozšířily a vytvořily dceřiné nádory v jiných tkáních, tak jako se hyfa rozšířila dřevem a dala základ vzniku plodnic. Stejně tak můžeme přirovnat varianty hlívy ústřičné vegetující na konkrétních druzích stromů k jednotlivým typům nádorů specifických pro určitou tkáň. Strom napadený touto houbou chřadne stejně jako člověk s rakovinou. A co námi zmíněné β-glukany? Jak to s nimi souvisí?

Použijme slova duchovních nauk o zákonech vesmíru: „stejné k stejnému“. Zde je námi hledaná odpověď ne skryta, ale zjevena. Buněčná membrána je zvláštní obal, skrze který probíhá komunikace buňky s okolím. V ní je také klíč k tomu, proč rakovinná buňka obešla běžné mechanismy, kterými imunitní systém dává příkaz k apoptóze, a také ona je prostředníkem novotvorby cév, tzv. angiogeneze, díky níž je nádor vyživován. β-glukany se v houbách nacházejí také v obalu buněk – v buněčných stěnách – a jsou pro nás při této úvaze stěžejní. Účinnou metodou jejich získání je extrakce horkou vodou a následné vysrážení alkoholem. Takže při vzniku onkologických onemocnění jsou významné buněčné membrány a při léčbě těchto nemocí se může využít látek z buněčných stěn z dřevokazné houby Pleurotus ostreatus. Tyto látky zvané β-glukany podpoří náš imunitní systém a stimulují ho k vyšší aktivitě. V tomto případě jsme schopni se lépe bránit nádorovým onemocněním a ničit je díky NK buňkám, ale také se dostavuje několik dalších příznivých následků imunomodulace. Představme si to, jako by se poraněná kůra stromu rázem začala hojit, a tím nedala příležitost vzniknout novým plodnicím.

Tedy náš závěr jsme vyslovili podle zmíněného zákona „stejné k stejnému“, který vypozorovali naši předkové, a použili jsme stejných metod poznávání souvislostí. Informace o tématu jsme ale získali především díky poznatkům současné vědy a můžeme říct, že jsme našli mnoho společných vlastností, které nás upozorňují na léčebné účinky extraktů z hlívy a jiných hub.

 

Tomáš Heger, 4. B

Reference:

[1] YOSHIMIZU M.D., PH.D., Nobuhiro. Čtvrtá metoda léčby rakoviny: Termoterapie v 21. století. J.A.Komenského 692, 250 88 Čelákovice, Česká republika: RichWay International, 2009. ISBN 978-4-8136-0514-0.

[2] LEPŠOVÁ, Anna. Houby jako elixír života. Druhé. Český těšín: Víkend, 2005. ISBN 80-7222-369-0.

[3] VALÍČEK, DRSC., Prof. ing. Pavel. Houby a jejich léčivé účinky. Benešov: Start, 2011. ISBN 978-80-86231-54-9.

[4] BÉLIVEAU, PH.D., Richard a Denis GINGRAS, PH.D. Výživou proti rakovině: Prevence rakoviny pomocí stravy. Praha 3, Víta nejedlého 15: Vyšehrad, 2008. ISBN 978-80-7021-907-2.

 

Napsat komentář