Studentské bádání

Díl 2. „Jan Navrátil a pestrobarevné chiméry“

 

V dalších dílech seriálu Studentské bádání se zaměříme na naše studenty pracující na výzkumných projektech a vyzpovídáme je, co kují za vědecké pikle mimo školní lavice. Prvním takovým bude Jan Navrátil ze třídy 4. B, tak se rovnou podívejme, čím se tento mladý vědec a brzy již také vysokoškolák v minulém školním roce zabýval:

Čeho se týkal Tvůj projekt, co jsi zkoumal?

Můj projekt se týkal komplexních sloučenin*. V současnosti je komplexní chemie perspektivní oblastí, kdy se do popředí dostává výzkum látek jako je hemoglobin nebo chlorofyl, což jsou také komplexní sloučeniny.

Kde jsi na projektu pracoval?

Po celou dobu probíhala moje práce tady u nás v laboratoři na Slovanu. Byl to jeden z cílů práce – chtěl jsem ukázat, že takovýto výzkum lze provádět i v podmínkách školní laboratoře. Profesor Pavlíček mi tuto práci nabídl sám, možná i proto, abychom otestovali, čeho lze ve školní laboratoři dosáhnout.

Jak Tvůj výzkum probíhal a kolik zabral času?

Jednalo se o půlroční výzkum, kdy jsem v předem domluvený den zavítal do laboratoře, většinou po škole,  a tam se pustil do práce. Nejprve jsem si ty sloučeniny sám syntetizoval a následně různě zkoumal. Poslední hodiny strávené nad projektem byly o vytváření písemného výstupu, takže závěrečná setkání s profesorem Pavlíčkem se týkala dolaďování formálních nedostatků. Vlastně jsme pak více experimentovali s češtinou než s chemickými látkami. Nejprve jsem tedy nasbíral výsledky a poté je zpracovával.

Omezovala Tě práce na této SOČ nějak vzhledem ke „školním povinnostem“?

Někdy to bylo těžké, když jsem si říkal, že místo toho, abych se naučil po škole na nějakou písemku, tak jsem se vrátil domů třeba až večer a až potom jsem sedl k tomu učení a šel spát třeba později. Zvažoval jsem tehdy, zda mi to stojí za to. Když se na to ale dívám zpětně, tak to pro mne byl vlastně taky částečný relax po škole, kdy jsem začal myslet zcela jiným způsobem a začal jsem být kreativní. Bylo to jiné než běžné školní memorování, ke kterému jsme občas vedeni. A spíše teď zpětně než v tu dobu to hodnotím velice kladně.

Řekni nám prosím něco více o své laboratorní praxi?

Při syntéze komplexů jsem postupoval následovně: obecně řečeno jsem si nejprve rozpustil nějaký ten ligand a také jsem si připravil roztok většinou chloridů daného prvku, který jsem chtěl mít jako centrální atom komplexu. Následně jsem tyto dva roztoky smíchal – za zvýšené teploty, aby reakce probíhala ochotněji – a čekal jsem, co se vlastně stane.  Zajímavostí těchto reakcí je, že často ihned po smíchání došlo k naprosté změně barvy, což dokazovalo vznik nějakých nových sloučenin. Právě hezkou vlastností komplexů je jejich pestrobarevnost, čímž celou chemii jaksi obohacují.

V čem se taková práce lišila od běžných laboratorních cvičení?

Vlastně jsem dopředu nevěděl, zda se to povede, nebo ne. S oblibou vzpomínám na to, když profesor Pavlíček s pekelným úsměvem vyšel ze skladu a řekl, že dnes zkusíme tento ligand. Také jsem nepostupoval podle nějakého profesionálního návodu, protože takové „recepty“ nejsme schopni na gymnáziu realizovat, takže jsem práci pojal vlastně i jako hru, kdy jsem spekuloval, proč by něco mohlo vyjít a něco jiného zase ne. O to větší radost pak přišla, když nějaká předpokládaná hypotéza vyšla jako správná. Není to, jako když dostanete protokol ke cvičením a tušíte, co se bude dít, kdy dojde k jaké změně a podobně, ale naopak musíte postupovat obezřetně a na daný postup teprve přijít, to se mi na mojí práci líbilo.

Obohatila Tě práce v laboratoři něčím novým a jestli ano, co to bylo?

Umožnilo mi to nahlédnout do disciplíny, která se v rámci učiva probírá spíše okrajově. Předtím jsem si myslel, že anorganika je z hlediska poznání už uzavřenou záležitostí a také, že je oddělená od organické chemie. Vyzkoušel jsem si ale práci s látkami, které stojí na pomezí a mohou přinést mnoho nových aplikací. Tím, že centrální atomy bývají kovy a ligandy mohou být organické látky, komplexní chemie se místy stává spojením anorganiky s organikou, tedy jakousi chimérou.

Pomohl Ti studentský výzkum v ujasnění si priorit ohledně dalšího studia a chtěl bys pokračovat ve vědecké práci i nadále?

Nemohu říct, že by mi můj projekt určil zaměření dalšího studia, protože to, že se budu věnovat chemii, už bylo jasné předtím. Většina lidí si volí SOČku podle toho, jakým směrem se chtějí dál ubírat. Nevím, zda se komplexům budu věnovat i v budoucnu, ale hlavně šlo o to, že jsem si vyzkoušel výzkum a zvláště ten psaný výstup mě posunul o dost dál.

Děkujeme Honzovi za rozhovor a přejeme mu jménem časopisu S-Tisk mnoho úspěchů při maturitě a v navazujícím vysokoškolském studiu a také mnoho nových vědeckých poznatků!

Připravil,

Tomáš Heger, 4. B

Poznámka:

* komplexní sloučenina je taková sloučenina, která obsahuje alespoň jeden centrální atom a ligand, přičemž ligand se váže na centrální atom donor-akceptorovou (tj. koordinační) vazbou a počet vazeb z ligandu na centrální atom je větší než oxidační číslo centrálního atomu.

Napsat komentář