V průběhu evoluce lidského druhu se nám do genomu dostalo několik virů a trvale se v něm zabydlelo, takže je dnes nosíme v sobě i my. Jedná se o viry, které se v rámci svého rozmnožovacího cyklu musí začlenit do DNA hostitelské buňky, tedy tzv. retroviry. Tohle postihlo také tkáň zárodečného epitelu dávného jedince, která produkovala pohlavní buňky, nebo byly retrovirem napadeny rovnou pohlavní buňky samotné, které tím byly „obohaceny“ o retrovirovou infekci, která se přenesla na potomky – u těch už se mohl retrovirus nacházet v každé buňce. Retrovirus se tak začal chovat podobně jako lidský gen – byl součástí všech buněk těla, mohl se v nich jistým způsobem projevovat a dědil se z generace na generaci.

(Pokračování textu…)

Celý článek

Díl 2. „Vetřelé alfaproteobakterie“

Hned v prvních hodinách s tématem buněčné a molekulární biologie se dovídáme, že se adenozintrifosfát (ATP) tvoří v mitochondriích. Ano, ty jsou bezesporu jeho hlavním zdrojem. Co je to tedy ta mitochondrie? Jedná se o buněčnou organelu měřící přibližně 0,5–20 µm na délku a 0,1–5 µm na šířku, která vykazuje výraznou plasticitu a mobilitu, má tedy schopnost nabývat rozličných tvarů, např. protáhlý, kulový, tyčinkový nebo zahnutý, a může se v buňce aktivně pohybovat, typicky podél mikrotubulů (tj. část „buněčné kostry“). Množství mitochondrií v buňce je proměnlivé, zároveň závisí na požadavcích buňky. Je pochopitelné, že např. svalová tkáň nebo mozek budou potřebovat pro svou práci mnoho energie a mají tedy i více mitochondrií oproti tkáním, které nevykazují tak vysokou míru aktivity. Průměrně však mitochondrie zabírají asi 25 % objemu buňky a jejich počet je v řádu tisíců. Proto je důležité si za školními zjednodušenými nákresy, ze kterých není velké množství mitochondrií patrné, představovat skutečnou podobu buňky, nebo můžete dojít ke zkresleným představám.

(Pokračování textu…)

Celý článek

Každému je jasné, že spánkem si „pročistíme hlavu“. Poslední výzkumy potvrdily, že je tomu tak nejenom po stránce psychické, ale i fyzické. V našem těle má úklid na starosti mimo jiné také lymfatický (tzn. mízní) systém, který odvádí odpadní látky z mezibuněčného prostoru do krve, ze které mohou být definitivně odstraněny filtrací v ledvinách a nakonec vyloučeny z těla ven močí. (Pokračování textu…)

Celý článek